E-mail: veronika_foglova@ladymail.cz
 
 
 

Meduňka lékařská

MEDUŇKA LÉKAŘSKÁ - MELISSA OFFICINALIS L.

1) Čeleď hluchavkovitých - LAMIACEAE.
2) Meduňka je trvalka s přímou, asi 3/4 metru vysokou, bohatě větvenou a hustě olistěnou lodyhou. Má vstřícné, dlouze řapíkaté tenké listy eliptického tvaru s vroubkovaně pilovitým okrajem čepele. Bledé květy mají starorůžový, až namodralý nádech, někdy jsou žlutavé. Uspořádány jsou do jednostranných lichopřeslenů. Plodem jsou tvrdky. Celá rostlina příjemně voní po citrónech. Kvete počátkem léta.
3) Meduňka má svůj původ ve Středomoří, je ovšem velmi častým hostem našich zahrad, kde také často zplaňuje, v přírodě naopak jen výjimečně.
4) Drogou je především list - FOLIUM MELISSAE, popř. nať - HERBA MELISSAE sbíraná těsně před rozkvětem v době kolem poledne. Naťová droga je nejlepší, je-li vyrobena předevšímz mladých vršků rostlin, protože mladší bylinka poskytuje kvalitnější surovinu než staří jedinci. Proto je velmi vhodné kulturu po několika letech obnovovat ze semen.
5) Meduňka poskytuje siličnou drogu s obsahem geraniolu, citronelalu, citronelolu, linalolu a citralu. Obsahuje dále i třísloviny, hořčiny, sliz, flavonoidy, triterpeny, organické kyseliny a minerální látky.
6) Působí jako kardio a gastrosedativum, antidepresivum, antirevmatikum, antiemetikum a anxiolytikum; dále při infarktu, nespavosti, angíně pectoris, dyspeptických poruchách a nervové vyčerpanosti.
7) Nálev.
8) Droga je vhodná i v době těhotenství a kojení. Při terapeutických dávkách nejsou žádné kontraindikace ani vážnější nežádoucí účinky. Na zdůraznění účinků kardiosedativních volíme s oblibou kombinaci se srdečníkem obecným, chmelem, kozlíkem i vřesem. Při žaludečních indikacích ale kombinujeme meduňku s hořčinami - andělikou lékařskou, puškvorcem lékařským, vachtou trojlistou nebo hořcem žlutým. Při dyspeptických poruchách přichází v úvahu zejména kombinace se zeměžlučí lékařskou, popř. s pelyňkem pravým, pelyňkem černobýlem a estragonem.