E-mail: veronika_foglova@ladymail.cz
 
 
 

Podběl lékařský

PODBĚL LÉKAŘSKÝ - TUSSILAGO FARFARA L.

1) Čeleď hvězdnicovitých - ASTERACEAE.
2) Podběl je trvalka s dlouhým výběžkatým a šupinatým oddenkem a růžicí přízemních listů. Lodyhy má přímé, nevětvené, šupinaté, v květu dorůstající do 15 cm, které se později vytáhnou až na téměř dvojnásobek. Listy jsou přízemní a vyvíjejí se až po odkvětu. Jsou řapíkaté a mají srdčité okrouhlé čepele a mělce dlanité laloky. V mládí pozorujeme po obou stranách hustou bílou plst, která na líci záhy přechází v lysý povrch. Zlatavě žluté květní úbory jsou jednotlivě vrcholové, v průměru 10 - 15 mm; po odkvětu převisnou. Plodem jsou podlouhle válcovité nažky leskle bílé, s drsnými štětinkami. Kvete od konce II do IV.
3) Podběl je hojná, až obecná rostlina, která si oblíbila zejména čerstvě nakypřené a provzdušněné půdy příkopů, náspů a rumišť.
4) Předmětem sběru je jednak květ - FLOS FARFARAE sbíraný časně na jaře na počátku rozkvětu, nejlépe mezi 14. - 16. hodinou a jednak list - FOLIUM FARFARAE sbíraný v V a VI, nejlépe do 9. hodiny dopoledne. Může se sušit i na slunci.
5) Květy obsahují flavonoidy, žluté barvivo xantophyl, malé množství silice, sliz, glykosidické hořčiny, třísloviny. V listu najdeme především sliz, hořčiny, třísloviny, kyseliny gallovou, mléčnou, jablečnou, vinnou, kávovou, dále polysacharid inulin, cholin, něco silice, cukry a hojnost minerálních látek, především zinek a draslík. Hlavně v květu, ale i v listu byly identifikovány nežádoucí necidy, čili pyrolizidinové alkaloidy, např. tussilagin, senecionin nebo senkirkin. Některé práce uvádějí, že obsah necidů je naopak v listech větší než v květech.
6) Působí jako mucilaginosum, antiastmatikum, sekretolytikum, expectorans, antidiabetikum, spasmolytikum, dermatologikum, gargarismum, antirevmatikum, antiflogistikum (hlenové váčky, žíly), tuberkulostatikum (plíce) a antipyretikum. Dále se používá při potížích s tlustým střevem a plícemi, Crohnově chorobě, neuralgii, pásovém oparu, kataru dýchacích cest, hrtanu a hrdla, zápalu pohrudnice, bronchitidě, růži, poranění tkání, bolestech v uchu, těžkostech po kouření, chrapotu a oteklých nohách.
7) Nálev, odvar (zevní použití), klyzma.
8) Přestože obsah škodlivých necidů je skutečně minimální, nedoporučují se podbělové drogy k dlouhodobému užívání a také překračování dávek se považuje za nevhodné. Pro vnitřní aplikaci se raději nepoužívají čerstvé, protože právě sušením se obsah necidů velice snižuje. Při aplikaci podbělu ve směsích, kde objem drogy nepřevyšuje 15 %, není nutné dodržovat zvláštní opatření, protože takovou směs můžeme při běžném užívání považovat za netoxickou, samozřejmě pokud její toxicitu nezaviní jiná složka směsi. Samostatně podávané podbělové drogy nejsou vhodné pro děti, těhotné a kojící ženy. Při potížích s tlustým střevem a při Crohnově chorobě je velmi vhodná zejména kombinace s natí mochny stříbrné, v případě její nedostupnosti můžeme použít heřmánek římský nebo pěstovanou řimbabu obecnou.